Z Hané až na B7: příběh disciplinovaného snílka, Martin Cigánek

Pamatuješ si, jak ses cítil, když jsi poprvé držel v ruce tréninkový plán? Co tě motivovalo ho plnit tak svědomitě?

Cítil jsem se skvěle – konečně moje snaha dostala jasný řád. Mám mentalitu "vojáka", takže když je něco napsané, prostě to splním. “Who's Gonna Carry The Boats?” Políčko nesplněno by mě hrozně štvalo. Navíc si za plán platím, takže ho beru vážně. Spíš jsem se musel učit, že je někdy v pořádku trénink i vynechat – třeba kvůli nemoci.

Co ti pomáhá udržet disciplínu i v době, kdy to třeba nejde podle plánu – práce, únava, počasí…?

Jednoznačně dlouhodobý cíl – třeba B7. Chci mít vždy čisté svědomí, že jsem tomu dal všechno. A upřímně – políčko nesplněno mě fakt štve. :D

Hodně čteš o tréninku a chceš rozumět tomu, co běháš – bylo to tak od začátku, nebo se ten zájem postupně vyvíjel?

Nejvíc jsem studoval první běžecký rok. Chtěl jsem se vyhnout zraněním a běhat co nejefektivněji. Jak s oblibou říkám: "Vím, že nic nevím." Je tolik studií, názorů a metod, že je z toho člověk zmatený. Ještě že máme trenéra Páju.

Máš nějaký trénink, na který dodnes vzpomínáš – jako největší výzvu nebo moment, kdy sis řekl: „Jo, teď to má smysl“?

Jednoznačně trénink, kdy jsem 14× vyběhl Helfštýn – 20,5 km a 1650 výškových metrů. Totální umírání. Ale od té doby jsem se posunul a kopce si zamiloval. Člověk se cítí jako polobůh, když vyběhne kopec, který má běžný člověk problém jen vyjít. :D

Vzpomeneš si, kdy a jak se v tobě zrodil sen zaběhnout B7? Proč právě tenhle závod?

Miluju dokumentární sportovní filmy a často jsem sledoval videa o závodu 1000 mil. Jedno z doporučených videí mi ukázalo B7 – a bylo jasno. Ten závod má v Česku skoro mýtický status. Kdo si nezaběhl B7, jako by nebyl. A já chtěl výzvu, která mě posune dál – takový pomyslný přechod z kluka na chlapa.

Když jsi mi tenkrát řekl, že se chceš připravit na B7 – a místo klasického „chci to dát“ ses zeptal, kdy budeš připravený – co se ti tehdy honilo hlavou?

Nechtěl jsem nic podcenit. Věděl jsem, že 101 km nebude žádná sranda, zvlášť když téměř 40 % závodníků každoročně nedokončí. Nedokázal jsem realisticky odhadnout své síly, a tak jsem ti stoprocentně důvěřoval. Pokud bys řekl, že to ještě není ono, nešel bych tam.

Jak probíhala samotná příprava? Byl nějaký moment, kdy ses začal cítit jako člověk, který tu B7 opravdu může zvládnout?

Příprava byla hladká, ale začátky těžké. Běh s metrákem není úplně sranda. Občas nějaké bolístky, ale všechno jsem ustál. Až do 80. kilometru jsem si ale nebyl jistý, jestli to zvládnu – nemyslel jsem na to. Prostě jsem šel dál.

A pak přišel rok 2024 – a start. Jaké to bylo stát tam, vědět, že ses na to dva roky chystal?

Byl jsem nervózní, ale i natěšený. Hlavou mi běželo: „Zúročím tu přípravu? Dám to?“ Pocházím z Hané, kde máme maximálně 20metrové převýšení. Po startu už jsem měl v hlavě jen jediné: "Tak a je to tady. Pojďme na to."

Který úsek závodu ti nejvíc utkvěl v paměti? Co byl tvůj nejsilnější zážitek?

Rozhodně úsek Ostravice–Čeladná (55–68 km). Tam se support trošku spletl a místo ionťáku jsem měl ve všech bidonech jen vodu. Takže jsem bojoval s křečemi. Do toho bolest kolene a únava. Ale nejsilnější moment? Sršni! 5 km před cílem začali útočit a já, totálně vyčerpaný, jsem skákal po svahu jak kamzík.

Bylo během závodu něco, co tě překvapilo – ať už pozitivně nebo negativně?

Překvapení čekalo na Pindule – poslední občerstvovačce. Tam mě vyzvedla Verča z týmu a dotáhla mě do cíle. Motivovala mě, dokonce mě rozběhla v posledním kilometru! A velké díky patří i švagrovi Kubovi, který dělal celý support. Negativum? Ionťák od pořadatelů – měl hustou konzistenci a nesedl mi. Musel jsem ho půl závodu ředit vodou kvůli střevním problémům.

Udělal bys dnes při přípravě nebo během závodu něco jinak?

Myslím, že příprava pod RAO byla svědomitá. Možná bych víc potrénoval seběhy – tam jsem trpěl nejvíc. Výstupy byly v pohodě. A ionťák? Příště jedině svůj a radši naředěný už od začátku.

Máš chuť si to zopakovat? Nebo máš teď nový sen?

Chtěl bych si B7 zopakovat a zlepšit si čas. Bez střevních problémů by to šlo určitě líp než 21 h 15 min. Ale byl to první ročník a i tak jsem spokojený. Pokud mě vylosují, jdu do toho znovu. A když ne? Nevadí, jedeme dál!

Když se ohlédneš zpět na sebe z roku 2022 – co bys mu dnes vzkázal?

Marťas, jedeš dobře. Nevzdávej se!

Co ti běhání dalo do života kromě sportovních výsledků?

Větší disciplínu, cílevědomost, řád – a skvělé kamarády, se kterými sdílím svou vášeň.

Máš nějaké motto nebo myšlenku, která tě po celou dobu držela nad vodou?

"Běžecké citáty jsou super, ale trénink za tebe neodběhají." A hlavní myšlenka? "Dej tomu všechno. A když to nevyjde, budeš vědět, že sis nemohl nic vyčítat. Příští rok to zvládneš."